Veřejné lékarenství

Současné problémy s hlášením údajů identifikujících osobu, které byl vydaný léčivý přípravek určen, jsou dány také tím, že se nesprávně ztotožňují tři různé kategorie:

1. centrální sklad elektronických receptů, odkud se mají čerpat údaje o obsahu receptu a ukládat data o jeho výdeji, označený zákonem (§ 81 ZoL) jako „centrální úložiště elektronických receptů“, které má zákonem přesně stanovená pravidla;
   
   
2. evidence SÚKL vzniklá jako sestava hlášení lékáren o vydaných léčivých přípravcích, jehož rozsah (obsah) a způsob hlášení stanoví SÚKL podle své úvahy (§ 82/3d) – nazvěme tuto kategorii pracovně  např. jako „ústřední evidence vydaných léčivých přípravků“;
   
   
3. nový způsob výdeje léčivých přípravků bez lékařského předpisu s omezením (§ 39), jehož obsahem musí být (podle rozhodnutí o registraci a vyhl. o SLP) také zjištění, zda není překročena nejvyšší přípustná dávka konkrétní osobě, což bez ověření identifikačních údajů a předtím čerpané dávky vůbec nebylo možné.
   

Spojením těchto kategorií do jedné, nazvané „centrální uložiště“, nutně dochází k matení pojmů o jejich účelu a smyslu, byť obsahově měly až dosud jedno společné – obsahovaly údaje identifikující pacienta.

Jenže my nechceme a nemůžeme likvidovat centrální uložiště kvůli identifikaci pacienta, protože je o něčem jiném než je hlášení a evidence o vydaných léčivých přípravcích.

Stejně tak nemůžeme zavrhnout výdej léčiv s omezením jen proto, že při kontrole totožnosti pacienta při výdeji následně dochází k uložení dat o případném výdeji určené osobě (lékový záznam) s citlivým údajem o jeho zdravotním stavu. Bez znalostí těchto údajů není možné v lékárenské praxi uskutečnit výdej takto registrovaných léčiv osobou lékárníka.

Řešení je pouze v nalezení správného obsahu hlášení údajů o vydaných léčivých přípravcích do „ústřední evidence výdeje předepsaných léčiv a léčiv s omezením“.

Pokud se shodneme, že údaje identifikující osobu, jíž byl vydaný LP určen, jsou z odborného hlediska žádoucí, pak zbývá již jen vyřešení správné právní definice. Ta byla při schvalování pozměňovacího návrhu do § 82 odst. 3 písm. d) ZoL vypracována jen povrchně a nebyla dotažena do konce pokud jde o oprávnění SÚKL takovou evidenci vůbec vést, o obsahu hlášených údajů nemluvě.

Jestliže tedy SÚKL akceptoval rozhodnutí ÚOOÚ a pokud jde o hlášení o vydaných léčivých přípravcích upustil od hlášení údajů identifikujících pacienta, jemuž byl léčivý přípravek určen, mění se cokoli na právní povinnosti dle § 82/3d) ZoL hlásit vydaná léčiva, nyní podle pokynu LEK 13-2 ? Zastáváme stanovisko, že nikoli. Lékárna je povinna i nadále hlášení podávat.

Protokol ÚOOÚ o kontrole SÚKL konstatoval, že ani za doby trvání právní povinnosti lékárny hlásit o vydaných léčivých přípravcích také údaje identifikující pacienta podle pokynu LEK 13-1 neporušovaly lékárny tímto hlášením zákon o ochraně osobních údajů. Tím spíše jej neporušují ani nyní, pokud je hlášení o údaje identifikující pacienta oproštěno.